Procházky zlatou hodinkou

Existuje druh světla, který se objeví jen tehdy, když se den chýlí ke konci – měkké, nízké, zlaté. Světlo, díky kterému všechno působí jako vzpomínka.

Tato portrétní série byla o honbě za tímto světlem.

Sešli jsme se těsně před západem slunce a pomalu kráčeli otevřenými poli a lesními stezkami podél Blue Ridge. Žádný plán – jen pohyb, rozhovor a pozorování. Světlo se neustále měnilo, proplétalo se mezi stromy a dopadalo na kůži. Každých pár minut vypadalo úplně jinak, zcela nové.

Nesměroval jsem příliš. Chtěl jsem, aby tichý rytmus chůze určoval atmosféru portrétů. Výsledkem byla série momentů, které působí neupraveně, ale zároveň hluboce přítomně – teplé, přirozené a trochu divoké na okrajích.

„Procházky zlatou hodinkou“ jsou milostným dopisem přirozenému světlu, pomalému tempu a té magické chvíli, kdy zlatá hodina proměňuje obyčejnost v něco posvátného.

Fotografováno digitálně, pouze za přirozeného světla. Upraveno s důrazem na jemnost, měkkost a lehký nádech nostalgie.